Založit webové stránky nebo eShop
 

Z D R A V Í  a  R A D O S T

VNITŘNÍ PROSTOR

PSYCHSOMATICKÁ MAPA STRACHŮ

umožní navázat kontakt se svým tělem, se svými pocity, se svým strachem. Když totiž city vytěsňujeme, ovládají nás. Když se k nim však postavíme čelem a uznáme jejich vnitřní existenci, ovládáme my je. A pak můžeme jako na karnevalu v Benátkách křiknout na svůj strach: „Masko, tebe znám!“

http://www.prokondici.cz/psychosomaticka-mapa-strachu/

 

 

Vítejte na stránce zdraviaradost.wbs.cz v sekci VNITŘNÍ PROSTOR

Převzato z http://www.focusing.cz/

Praktické kroky k umění odevzdat se

Co cítíme v nitru, popustíme-li uzdu sebekontroly?

Jaká část naší bytosti je přitom oslovena?

 Na jaký druh prožívání je nejlépe zaměřit svou pozornost?

 Co můžeme dělat? Co můžeme nedělat, abychom u sebe podpořili rozvoj biospirituálního pohledu?

Chceme se nyní věnovat několika praktickým krokům v umění odevzdat se.

Ale nejprve se musíme naučit jedné metodě či přístupu k tělesnému poznání.

Proto se nejprve vraťme k oněm zraněním, která jsme popsali v první kapitole: zraněním, na která naše tělo nikdy nemůže zapomenout. Mnozí lidé jsou se svými negativními pocity uzavřeni v kruhu. Poněvadž se nikdy nenaučili vnímat za emocí onen širší tělesně cítěný smysl problému, zůstávají polapeni ve způsobech odezvy, kterými si maří své vlastní záměry. Namísto průběžné proměny, jež by občerstvovala jejich vnitřní světy, opakují stejné vyčpělé emoční reakce s frustrující pravidelností. Tito lidé žijí s více nebo méně rigidními, předem     naprogramovanými reakcemi na určitě situace a lidi. Jakmile se objeví určitý podnět, cítí vždy stejný druh zlosti, stejný nasupený vztek nebo stejný, pravidelně se opakující pocit méněcennosti –

je to jako nějaká stará gramofonová deska, která se přehrává stále dokola. Není zde žádné tělesně pociťované uvolnění, uvnitř kterého by bylo možno prožít změnu. Nedochází zde k žádnému vnitřnímu rozpuštění tohoto unavujícího a vysilujícího způsobu reakce.
Přichází jedinečný objev Eugena Gendlina, že jak pozitivní, tak také negativní povrchové emoce jsou přímo napojeny k prvotnějšímu cítěnému smyslu (felt sense) určitého tématu, jak ho neseme v těle. K úspěšné terapii patří občerstvující uvolnění v této oblasti prožívání.
Gendlin pochopil, že význam není omezen na naši mysl. Existuje též cítěný význam, význam, který je poznávám a nesen v těle. Tento význam se liší od toho, co si myslíme. Ne že by tento tělesný význam byl nesrozumitelný, jen se chová jinak než významy, které umíme zachytit v pojmech.


Pro většinu z nás toto zůstává dosti nejasnou sférou.

Obvykle můžeme identifikovat své pocity a emoce - ty jsou více zřejmé: Ale hlouběji cítěné významy; které jsou spojeny s těmito emocemi, jsou našemu běžnému uvědomování hůře přístupné. Přinejmenším jim nevěnujeme pozornost se stejnou lehkostí a kázní, s jakou řešíme praktické každodenní problémy.


Slova jako strach, hněv, odpor, radost vypovídají něco zcela obecného o určitých pocitech, které máme všichni. Tyto pojmy jsou užitečnými nástroji komunikace. Ale obecný pojem jako je hněv, nikdy nepopíše zcela jedinečnou osobní příchuť mého hněvu: Hněv je obecný pojem. Vztahuje se na hněv všeobecně, stejně jako označením květina míníme všechny kvetoucí rostliny, aniž bychom určovali to, co ji odlišuje jako zcela jedinečnou - toto rudé poupě růže.
Můj hněv je vždycky něco víc, než jenom hněv chápaný obecně. Má zcela specifickou strukturu, která obsahuje na počátku bezejmennou, poněkud beztvarou masu vnitřního, tělesně cítěného významu, který zabarvuje tento hněv jako jedinečným způsobem můj vlastní.

Vzplanutí emoce, které je snadněji pozorovatelné, je pouze špičkou ledovce. Eugene Gendlin označil tuto širší základnu pod viditelnou špičkou ledovce jako cítěný smysl (fe1t sense). …zdůrazňuje, cítit se "nepochopitelně nepříjemně" znamená, že si ve svém těle uvědomujeme něco víc, než co můžeme uchopit myšlením. To je cítěný smysl. Je to vždy víc než to, pro co můžeme mít hned vhodná -slova nebo racionální vysvětlení:
Cítěný smysl je proto zřídka rozumný a logický. Téměř se zdá, že má jinou funkci, než významy, které vytváříme myšlením. Proto jsme, předtím o něm řekli, že se chová zcela jinak.

Vzpomínáme například na jeden kurz, ve kterém jistá žena začínala focusing. Náhle ji zaplavil smutek a slzy, aniž by pro to znala důvod. Její tělo se cítilo smutné, a1e její rozum nemohl nijak pochopit nebo vysvětlit, proč se tak cítí. Potřebovala určitou dobu setrvat s tímto cítěným smyslem, než se mohl rozvinout hlubší příběh. Ten, jak se ukázalo, se zcela lišil od toho, co si ona žena vědomě myslela o jistých otázkách svého života. Její tělo zachytilo něco, co si nikdy nedovolila uvědomit si v hlavě.
Cítěný smysl tudíž nesměřuje k rozumovému vyřešení, ale k rozpuštění způsobu, jakým naše tělo nese určité téma či určitý problém našeho života. Jeho funkce má co činit se zvláštním posunem nebo uvolněním uvnitř organismu spíše než s výhradně kognitivním poznáním.
…..Použitím metody focusing zjistil, že je možno posunout pozornost skrze emoci hlouběji do tělesně cítěného uvědomění problému. Ona snadno rozpoznatelná povrchová emoce není hlavní pákou, která napomáhá změně. Představuje spíše nezbytný vchod do té oblasti prožívání, kde ke změně může dojít .

 

Jak tedy znějí základní instrukce pro focusing?

 

Chceme vám pouze poskytnout určité pochopení, jak by se váš vnitřní příběh mohl odvíjet.

Chceme rozvinout vaše uvědomění toho, jak vaše tělo mluví svou vlastní jedinečnou řečí a jak mohou být rozpuštěny destruktivní způsoby vašeho cítění.

Tyto stránky jsou v prvé řadě pozváním k hlubšímu nahlédnutí do sebe.
Naším cílem je motivovat. Pečlivým všímáním si určitých prožitků, můžete být přivedeni k onomu darovanému vnitřnímu proudu vědomí, kde se může pocit života v těle rozvinout do většího procesu. Tento širší biospirituální projekt je naším hlavním zájmem.

 

Podívejme se tedy na proces focusing jako na slibný přístup k tomuto lákavému vnitřnímu světu.
Existují určité kroky, podle kterých může postupovat každý, kdo se chce učit focusing.
V této souvislosti je důležité upozornit na to, že focusing může být velmi podpořen vnímavou přítomností jiné osoby. Ta se však nikdy nesmí snažit do procesu vstupovat nebo vnucovat nějaká předem stanovená témata.

 

První krok nazýváme     -      Najít prostor pomocí inventury.
Člověk začíná focusing zpravidla tak, že si najde čas, aby se odpoutal od neustálého chvatu myšlenek a emocí, který vyplňuje velkou část běžného dne. Je to něco jako krátká pauza, která je úvodem pro to, co bude následovat. Tento počáteční krok snad nejlépe pochopíme, když si uvědomíme, čím není. Není to relaxace! Také to neznamená, že hledáme tiché místo k meditaci nebo pro chvíli ticha či ke krátkému odpoutání.
Pokud vás právě něco trápí, pokud máte trýznivý vnitřní pocit, který žádá o vaši pozornost, pak byste neměli chtít hned se ho zbavit. Rovněž byste se neměli pokoušet ho ohlušit tím, že byste se chtěli dostat do milé a příjemné nálady. Nikoli.

Při počátečním odpoutání jde o zostřené uvědomování si případných tělesných pocitů, které zde mohou být připraveny k tomu, abychom se na ně soustředili.
V tomto úvodním momentu focusing se snažíte odpoutat se od směsice pocitů a myšlenek ve svém nitru tak, aby vás tento zmatek neovládal. Neodvracíte se od toho, na co je třeba zaměřit focusing, odvracíte se od mnoha jiných záležitostí; které momentálně zaměstnávají vaši pozornost a které by se mohly do vašeho tématu plést.
V tomto úvodním momentu necháváte svou pozornost spustit se dolů do cítící části vašeho já. Často přitom pomůže zavřít oči a zeptat se sebe:

 

"Jak se cítím právě teď?" Nechte odpověď na tuto otázku vzejít z vašeho nitra, nikoli jako myšlenku, ale jako pocit. Odpočiňte si na chvíli od vašeho dobře známého, racionálního a ustaraného já, které věčně řeší nějaké problémy, a prostě věnujte pozornost tomu, co právě teď' poznává vaše tělo. Když se uvnitř ztišíte, nechte svou pozornost, aby se usadila ve středu těla - v oblasti solárního plexu. Doporučujeme všímat si na počátku focusing právě této oblasti, protože to často pomáhá povšimnout si, jak mé tělo právě nese životní témata. Po chvilce tohoto zaměření pozornosti dovnitř si položte následující otázku:

 

"Je zde něco, co mi brání cítit se právě teď opravdu dobře?"
Setrvejte chvíli s touto otázkou a sledujte, co přijde.
Tato otázka může způsobit, že se vám mihne hlavou nějaký obraz nebo se vám vynoří nějaká vzpomínka. Snad se dostaví nějaké tušení. Něco, co vás trápilo, vypluje na povrch. Nebo se třeba objeví podivný pocit v břiše. Vnímejte zcela detailně vnitřní odezvu na vaši otázku. Jakým způsobem nese vaše tělo to, co vám právě teď brání cítit se opravdu dobře? Je tu snad svíravý pocit v hrudi? Nebo bolestná osamělost? Může se také stát, že zachytíte neurčitý pocit spoutanosti nebo přidušení, nebo pocit, že jste udoláni tempem svého života.

Dovolte si nějakou chvíli vnímat cítěnou část toho, co přijde jako odpověď na vaši otázku .
Jakmile jste něco rozpoznali, nepokoušejte se s tím něco dělat. Neztrácejte čas s tím, abyste se kvůli tomu cítili špatní, pokoušeli se to řešit nebo hledali pro to příčiny. Všímejte si jen, co přijde. Potom pokud můžete, to s citem odložte na určitou dobu stranou.
Dejte si čas na to, abyste mohli zjistit, jaký je to pocit, když to odložíte vedle sebe a nenesete to v sobě.

 

 Poté - pokud to půjde - si položte další otázku:

 „Kdyby toto všechno bylo vyřešené, bylo by tu ještě něco dalšího, co by mi bránilo cítit se právě teď opravdu dobře?"
Může se stát, že první pocit, který ve vás vyvstal, je natolik bolestný nebo závažný, že jej nemůžete jednoduše odložit a pokračovat dál. Pokud se to stane, tak přejděte k tomu, co nazýváme třetím krokem procesu focusing. Zpravidla však to, co se objeví, vás natolik nepřipoutá, a může to být dočasně odloženo, aby se ukázalo, zda je tu ještě něco dalšího, co vám brání cítit se v přítomné chvíli opravdu dobře.
Zajímavé věci se mohou objevit, když si položíte onu další otázku: "Kdyby toto všechno bylo vyřešené, bylo by tu ještě něco dalšího,co by mi bránilo cítit se právě teď opravdu dobře?"

 Občas se může po této otázce neočekávaně vynořit tělesný signál dalšího problému. Obvykle po položení první otázky na to, co vám brání cítit se právě teď opravdu dobře, se vynoří váš tělesný pocit nějaké aktuální záležitosti. Pochopitelně ne vždy, ale častěji ano než naopak. Jestliže pak toto odložíme pro danou chvíli stranou, vytvoříme si prostor pro jemnější odstíny tělesného uvědomění. Nemusí to být vždy: uvědomění něčeho temného, těžkého či nedobrého. Často se může dostat na povrch netušené vzrušení. Občas budete překvapeni hlubokými životními tématy, která se ztratila ve shonu každodenních činností.
Během této neobvyklé, tělesně vnímané inventury se propracováváte k otevřenému prostoru v sobě, který leží na druhé straně všech těch cítěných problémů, které zůstávají v tomto okamžiku nevyřešené. Mnozí lidé, kteří tohoto prostoru dosáhnou, často shledávají, že jim otvírá významný duchovní zážitek. Objevují, jak se jejich já vnitřně rozšiřuje. Poté, co na 'chvíli odložili 'břemeno svých problémů, rozpoznali, že je tu záblesk jakéhosi duchovního "více", jenž v daném okamžiku osvěžuje jejich vnitřní bytí.

Ale toto není bezprostředním cílem prvního kroku focusing. Dojde-li k tomu, tím lépe. Ale to, o co nám jde, je něco jiného.

V tomto počátečním bodě procesu focusing chceme dát tělu příležitost vynést na povrch ono do značné míry nepovšimnuté břemeno života, které je v nás uloženo v každém okamžiku bdění.
Proto mnohým lidem pomáhá několikrát si opakovat.

 "Kdyby toto všechno bylo vyřešené, mohl bych se pak cítit opravdu dobře, nebo je tu ještě něco, co mi brání cítit se dobře?" Jakmile se vynoří další téma, zaregistrujte je a pak je s citem odložte stranou, abyste zjistili, zda je tu ještě něco, co se chce ukázat.

 

Tímto způsobem budete provádět inventuru, při které nemáte jiný cí1 než rozpoznat to, co je zde přítomno, aniž byste se snažili něco s tím dělat.

 

Může se stát, že při první otázce: "Je tu něco, co mi brání, abych se právě teď, cítil, opravdu dobře?" , se objeví odpověď: "Ne! " Když se něco takového přihodí, je to pro každého zvláštní okamžik. Nevynořil se žádný negativní nebo nevyřešený tělesný pocit, který by vyžadoval vaši pozornost.

 Když se vám to stane, můžete si položit otázku:

"Jsou v mém životě právě teď nějaké jiné věci - nikoli bezpodmínečně problémy - s nimiž by bylo dobré vstoupit do kontaktu?"

 Tuto otázku si můžete klást i poté, co jste zachytili a odložili stranou vše, co vám brání cítit se právě teď opravdu dobře.
Tato druhá část vaší inventury poskytuje příležitost udělat si přehled o dalších důležitých tématech vašeho života - jako dodatek k těm více vágním a obtížným pocitům, které se možná vynořily zpočátku. Není vždy nutné klást tuto další otázku, pokud ovšem nezjistíte, že při prvním ověření, jestli tu je něco, co vás vzdaluje od stavu, kdy byste se cítili opravdu dobře, se nic zvláště závažného nevynořilo.
Použijete-li tuto druhou otázku, umožní vám, aby se ukázala celá řada témat, pocitů a starostí - pozitivních i negativních - a abyste je také identifikovali. Ještě jednou: nejde o to, abychom se začali nad nepříjemnými jednotlivostmi naší inventury rozčilovat. Je to jen dobrá příležitost udělat si seznam toho, co je zde přítomno.

 

Provádíte inventuru - nic víc a nic méně.
Vždy dáváme účastníkům našich kurzů jeden návrh, a sice dávat si pozor na nečekané prvky, které mohou překvapivě vskočit do vaší inventury. Většinou si myslíme, že své hlavní problémy, témata a starosti známe. Ale otázky, které klademe na počátku focusing, v sobě zahrnují mnohem více než racionální cvičení prováděné hlavou.

Musíme zůstat otevřen vůči poznání přicházejícímu z těla. Po jisté praxi se postupně seznámíte se subtilními způsoby, jak k tomu dochází. Obvykle se to stane tak, že nějaký nečekaný prvek prolétne na periférii našeho vědomí. Může to být obraz nebo vzpomínka na nějako bolestnou nebo trapnou situaci nebo třeba nečekaná anticipace něčeho co by se mohlo zítra. přihodit. Musíte být připraveni zachytit tato malá překvapení, vynoří-li se na okraji vašeho vědomí.
Víte, co to je, periferní vidění? Je to zachycení nějakého pohybu na okraji zorného pole. Poznání těla se často hlásí stejně.
Když jste ale léta dávali pozor hlavně na to, co může být obsahem vaší mysli, pak lze tyto okrajové signály snadno přehlédnout. Zmizí bez povšimnutí.
Jakmile je však jednou začnete vnímat, a zejména jakmile objevíte, že mají cenu zlata a že vás vedou k hlubšímu rozpuštění v tělesném poznání, pak je budete umět oceňovat a všímat si jich, jestliže se objeví.
A ještě něco: občas zjistíte, že do vašeho vědomí skočil nahodilý detail, který se zdá mít jen málo společného s tím, co si myslíte, i s tím, co vaše tělo cítí. Nejprve zkontrolujte, zda v sobě nese pocit důležitosti. Pokud ne, pak si jich nevšímejte. Mají-li být skutečně významné, vrátí se nakonec zpátky.


Hlavní snahou při tomto prvním kroku musí být zůstat otevřený pro to, co se právě teď jeví ve vašem životě jako nejdůležitější. Mohou to být věci velké nebo malé, dlouhotrvající nebo relativně nové, dobré nebo zlé. Náš organismus disponuje udivující moudrostí. O tom, kudy vede "cesta k sobě domů" ví víc, než si vůbec můžeme svým rozumem představit. Ví, kde se nacházejí všechny bloky, které stojí v cestě našemu vnitřní růstu. A má dostatečný cit pro to, aby vynesl na povrch ty nejdůležitější bloky v pravý čas a ve správném pořadí, tak aby bylo možné je uvolnit.
Najít prostor pomocí inventury je krokem, který dává tělu příležitost promluvit. Umožní, aby se všechno, co leží mezi vámi a určitým širším obrazem, se dostalo na povrch a bylo rozpoznáno. Překvapující je přitom to, že právě to, co přichází do vědomí jako zřejmá překážka a kámen úrazu pro spirituální rozvoj, je ve skutečnosti vaší výsostnou cestou v většímu tajemství. Při tomto prvním kroku focusing rozpoznáváte vstupy k němu! Všechny ty pocity a cítěné významy, které stojí mezi vámi a více otevřeným vnitřním prostorem, ve skutečnosti obsahují potenciál vašeho těla pro to, abyste se nechali vtáhnout dále vpřed do velkého vývojového otevření se.
Nikdo z nás si neumí'svou cestu do biospirituálního vědomí vymyslet. Spíše jsme sem vtahováni skrze cestu integrálního poznávání pomocí těla.
Na závěr: Pomáhá, když se na tento první krok focusing díváme s nemalou dávkou pružnosti. Pokud v průběhu inventury narazíte na něco, co se vyznačuje zvláštní rezonancí a energií, jež žádají

o okamžitou pozornost, pak toto je nejspíše téma, se kterým máte právě teď pobýt. Neklaďte si za povinnost dokončit inventuru předtím, než se k této záležitosti opět vrátíte.
Ještě jedna poznámka k tomu více otevřenému prostoru, onomu "cítit se právě teď opravdu dobře", který leží na druhé straně všech tělesně prožívaných překážek. Mějte na paměti, že tento prostor představuje zkušenost vývojově podmíněnou. Bude pro různé lidi různý. Bude dokonce různý pro tutéž osobu v různých dobách.
Často nebude tento vnitřní prostor a s ním spojený dobrý pocit ničím víc než snížením napětí. Člověku, který trpí tělesnou bolestí, úplně stačí, že jeho utrpení přestane nebo se aspoň trochu zmírní. Pak je tento prostor místem odpočinku, blahodárnou přestávkou uvnitř těžké zkoušky. Ale jindy se tento prostor může změnit v místo posvátné úcty a zprostředkovává duchovní poznání.
Důležité na tomto prostoru je, že může poskytnout tělesně prožitou zkušenost, která odkrývá, že já jsem víc než ta momentální bolest nebo tíseň, na kterou se možná zúžilo moje vnímání. To je mimořádně důležité, zejména pro každého, kdo obvykle žije se sevřeným pocitem já. Takový člověk naléhavě potřebuje najít uvnitř sebe místo s čerstvým vzduchem.
I když nějakou dobu potrvá, než si takovou zkušenost přisvojíte, je velmi důležité- ji vnímat alespoň jako příslib. Nalezení tohoto prostoru uvnitř sebe, kde se cítím opravdu dobře, je jako maják naděje. Může zářit za mnoha překážkami, které stojí v cestě k nějaké pozitivní klíčové zkušenosti. Připomíná nám to nádherné řádky, jimiž se uzavírá vyprávění o stvoření v knize Genesis: " A Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré." (Gen. 1:31). My všichni neustále hledáme tělesně prožitý vjem tohoto dobra, které spočívá v jádru naší existence. Najít prostor pomocí inventury může být významným krokem na této cestě k sobě. A teď se podívejme na to, co přichází dále.

 


Druhý krok focusing nazýváme    -     Cítit, co je nejdůležitější.

Při tomto kroku se vraťme k těm různým tématům, která jsme dosud rozpoznali. Procházíme jedno po druhém a pokoušíme se vycítit, které z nich je právě v tomto okamžiku pro nás nejdůležitější, které je na prvním místě. Které z nich je tom, jemuž se máme právě teď věnovat? Které z nich nás natolik přitahuje, že víme: právě toto je téma pro focusing?
Zdůrazňujeme první slovo našeho popisu tohoto kroku: Cítit, co je nejdůležitější.

Cítit!

Rozlišování, které v tomto bodě děláte, nevychází z logického úsudku či hodnocení. Nesmí to být rozhodnutí založené na tom, co si myslíte, že by tentokrát mělo být tématem focusing. Ne! Nechte se vést vnitřní silou nebo energií, kterou pro vás to či ono téma v tomto určitém okamžiku má.
Proto většinou pomůže, ptáte-li se na svůj pocit. Třeba takovýmito otázkami
:

"Které téma je nejžhavější, nejtěžší, nejnepříjemnější, které nejvíc tlačí, nejvíc vzrušuje?" a tak dále. Nepředstavujte si to jako racionální proces volby, ale spíše jako měření teploty každého tělesně cítěného smyslu, dokud nezjistíte, který vystupuje nade všemi ostatními.
Jako ilustraci lze uvést zajímavou zkušenost účastníka jednoho z našich kurzů. Do víkendového kurzu přišel jeden muž rozhodnutý pracovat na pocitech týkajících se jeho manželství. Jeho téma tedy bylo předem stanoveno. Ale když potom při focusing nechal svůj organismus objevit, co je pro něho na prvním místě, stalo se něco nečekaného. Zjistil, že to, co pro něj leží v popředí, není vůbec to, co si naplánoval. Byl to jeho strach z focusing. Dalším překvapením bylo, že když pobýval s tímto tématem a dal mu čas na symbolické vyjádření, dostalo se mu většího uvolnění v problému manželství, než by se dalo očekávat, kdyby se pokusil procesu tělesného poznávání vnutit své předem zvolené téma.
Proto je v tomto stadiu procesu focusing dobré odložit stranou všechna "mě1 bych" a předem připravené body. Často se právě to, co se jeví jako nelogické, okrajové a nečekané, stává vstupní brankou ke změně. Připomeňme si, co jsme si řekli dříve o cítěném významu. Chová se odlišně. Neřídí se logikou našeho rozumu. Řešení v oblasti tělesného poznávání se nedá vynutit. Někdy můžete nad pocity zvítězit za pomoci různých pravidel chování či technik modifikace chování. Ale trvalá změna je dar, který přichází zevnitř toku vašeho osobního životního příběhu. Focusing skýtá příležitost, aby se taková milost projevila. Pokud tedy můžeme s respektem odložit stranou jednotlivé body naší inventury, pak nám jeden z nich zcela osobním způsobem bude signalizovat, že je - alespoň pro danou chvíli - nejdůležitější.


Je nasnadě, že když jste zcela jasně rozrušeni, víte, co je nejdůležitější, rovnou a bez inventury. V těchto případech můžete tyto počáteční kroky prostě vynechat.

Můžete se zeptat sebe: "Jak se právě teď cítím?"

Po krátkém váhání cítěný smysl tohoto okamžiku zpravidla prorazí do vědomí.
Inventura však může užitečná v klidnějších časech. Pomáhá i tehdy, když je zde takový zmatek zranění a konfliktů, že prospěje věci si trochu utřídit, abychom jim mohli pozorně naslouchat. Použijte ten přístup, který se zdá být v daném okamžiku ten správný.
Jakmile jste s to vycítit, co je pro vás na prvním místě, jste připraveni

 přejít ke třetímu kroku.

S tím je spojena velmi důležitá otázka: "Mohu s tím být?"

Je to jednoduchý dotaz, jehož smyslem je respektovat vlastní svobodu. Brání tomu, abychom případně překročili takové hranice kontroly, jaké jsou pro nás v daném životním okamžiku nezbytné. Možná vám pomůže, když si představíte svůj bohatý vnitřní svět tělesně cítěných významů jako jeden velký vyšívaný gobelín, jaké visívají na stěnách muzeí. Představte si, že se někde na tomto gobelínu uvolnilo vlákno. Jestliže za toto vlákno zatáhnete a budete sledovat, jak se vyplétá, uvidíte, že křižuje jiná vlákna, která vedou ke všem dalším částem obrazu. Bez ohledu na to, kde začnete, se vlákno, které sledujete, dříve či později propojí s každým významným detailem celého obrazu.
Focusing je něco podobného. Můžete začít s naprosto nevýznamným malým útržkem v nezřetelném rohu gobelínu, který je vnitřní krajinou vašich cítěných významů, ale nakonec se setkáte se vším, co ve vás je. Rozhodujícím bodem však je najít první volnou nit! Tomu slouží inventura a hledání pocitu nejdůležitějšího tématu. Tímto způsobem dostává vaše tělo šanci ukázat vám cestu. Nezapomeňme, že málokdy se taková vlákna nacházejí tam, kde si myslíme, že by měla být. Jsou to volné konce života, nevyřízené záležitosti v nás, vstupní branky, které čekají na otevření.
Je důležité uvědomit si, že při focusingu nehrajete se sebou žádnou hru. Cílem je něco víc, než jen zvládat špatné životní situace. Je to nastavení se do vnitřní polohy umožňující opravdovou změnu, která přijde jako dar.

 Hledáte tělesně cítěné uvolnění způsobu, jakým v sobě nesete nějaký problém nebo téma. Není to tedy nějaká nová cesta k tomu, abyste se,na chvíli cítili dobře. Také to neznamená uškubnout pro sebe trochu klidu dříve než na sebe zase vezmete břemena, se kterými se každé ráno probouzíte.

Focusing znamená odvážit se dát každému z těchto břemenu šanci říci svůj vlastní příběh a tímto vyprávěním se případně zevnitř změnit.
Existuje mnoho přístupových cest, které vedou k takovému uvolnění v tělesném vědění. Důležité přitom je najít tu, která je pro vás v daném okamžiku nejvhodnější. Vodítkem přitom je setrvat vždy s nějakým tělesně cítěným smyslem, kterého se můžete právě teď dotknout.

 Pokud můžete setrvat u tématu číslo jedna, i když vás třeba trochu leká, pak u něj setrvejte.

 

Pokud ne, pak setrvejte s pocitem "leká mne se k němu přiblížit"
Jestliže shledáte, že zůstat se zvláště obtížným tématem číslo jedna je pro vás nakonec příliš děsivé a chcete s tím přestat, pak si připomeňte, že vy jste tím, kdo je zde odpovědný. Jestliže chcete přestat, přestaňte! Nebo ještě lépe přepněte se na: "Nyní je pro mne příliš těžké se do toho pustit". Zkuste, zda můžete s tímto strachem jít dál a zda ho můžete nechat vyprávět jeho příběh. Budete-li putovat po své vnitřní cestě a přitom poznávat její tajemnou a často překvapující dráhu,

může nakonec i u vás dojít k onomu nádhernému vnitřnímu osvobození: "Dokážu být s čímkoli!".
V našem tělesném poznávání se vyskytuje něco jako netušený zdroj síly: biospirituální živost, která vás může přenést od strachu dál do vitálního vnitřního pocitu být novým tvořením!

 
Pokud mohu být s cítěným smyslem tématu číslo jedna, co pak? Vyzkoušeli jsme různé způsoby, jak popsat

 

 čtvrtý krok v našem způsobu výuky focusing.

Nechat sebe do toho vstoupit. Prostě v tom být. Cítit, jaké je to celé.

Vnitřní postoj při tom není ten, kdy se snažíme něco vyřešit. Myšlení je zde odloženo stranou. Rozum se hodí pro jiné úkoly, ale ne pro tento. Namísto toho se pokoušíte. setrvat uvnitř cítěného smyslu nejdůležitějšího tématu. Trpěli jste někdy silnou bolestí hlavy nebo bolestí v kloubu postiženém arthritidou? Znáte tu vnitřní zkušenost, kdy se pokoušíte distancovat se od takové bolesti? Bolest se stává téměř cizí silou, něčím, co nejsem já a co na mne útočí. Pokoušíte se udržet si od bolesti odstup, nahlížet na ni jako na něco, co se odehrává mimo vás. Vnitřně couváte před bolestí, která je přímo uvnitř vašeho těla. Možná, že něco víte o takových pokusech o odpoutání se.
Ale zkoušeli jste už někdy udělat pravý opak? Posunout se přímo do centra své bolesti? Nikoliv bojovat o to, abych se od ní oddělil, nýbrž být v ní? Prostě nechat sebe do ní vstoupit. Když to uděláte, můžete při tom zažít něco překvapujícího.
V první kapitole jsme doporučovali zacházet s obtížnými pocity a tématy přátelsky. Čtvrtý krok focusing nabízí zvláštní způsob, jak překročit zvyk držet to, co bolí, dál od sebe. Pokud to hlavní, s čím jste v kontaktu ohledně nějakého bolestivého pocitu nebo situace, je to, že se vám to nelíbí a že chcete, aby to odešlo, pak vždycky zůstanete jeden krok vzdáleni od skutečného pocitu, který si vyžaduje změnu. Přeměna je však možná jen do té míry, do jaké se přímo dotýkáte způsobu, jak prožitkově nesete nějaké téma, a nikoliv jen negativních pocitů, které z toho máte. To podporuje postoj otevřeného naslouchání tomu, co se skutečně ve vás odehrává - zranění, zmatku, hořkosti, touze a čemukoliv jinému. ,
Účastníkům našich kurzů doporučujeme hledat konkrétní obrazy, které jim pomohou překročit zvyk držet nepříjemné věci od sebe. Mnohým pomáhá rada dr. Gendlina: představit si, že držíte své bolestné téma na klíně, jako byste drželi dítě, které si ublížilo.
Jiným, pro které je toto na začátek příliš, pomáhá představit si, že jejich ruka klidně spočívá na tom, co uvnitř bolí - to umožní, aby vůči tomu vznikl jiný vztah. Pro někoho je nutné umístit to, co ho trápí, na určitou vzdálenost od sebe, například na druhou stranu místnosti nebo za dveře. Takové oddálení někdy umožní poznat cítěný smysl tématu, kterému se dosud vyhýbali, poněvadž bylo příliš bolestné, děsivé, matoucí a podobně.
Konkrétní představování může být ku prospěchu, protože rozbíjí zavedená schémata a kolem problému, který nemáte rádi nebo kterému byste se vnitřně chtěli vyhnout, vytváří odlišné klima. Je pak snadnější nechat sebe vstoupit do toho, jak to téma skutečně cítíte ve svém těle. Všichni máme sklon se tak či onak opouzdřit vůči negativním cítěným smyslům. Zpravidla se to neděje záměrně, ale může se to stát zvykem. Použití "přátelské" představivosti nám pomáhá být vnitřně více otevřeni tak, aby zraněná místa mohla vyprávět své příběhy.
Když k tomu dojde, pak způsob, jakým neseme určitou bolestnou vzpomínku, situaci či pocit, se začíná měnit.
V našich kurzech používáme pro "Nechat sebe do toho vstoupit" následující ilustraci: Jistě znáte, jaké to je, když jste na procházce a náhle začne pršet. Určitě si nepřejete, abyste promokli, a tak se zachumláte se do šatů, jak to jenom jde, napnete svaly a často i trochu zkřivíte obličej. Snažíte se udržet déšť a mokro mimo sebe. Můžeme tuto zkušenost ještě trochu rozvinout. Zažili jste někdy průtrž mračen, z níž nebylo úniku? Zpočátku se pochopitelně snažíte zůstat suší a bránit se promočení. Ale to je brzy beznadějné. Cítíte, že vám voda teče za límec. Ve vašich botách to začíná čvachtat. Nakonec je všechno naprosto promočené.
Možná si v takové situaci řeknete: "K čertu s tím!" a záměrně se vzdáte snahy zůstat suší. Pak teprve poznáte, co to je jít v dešti. Uvolníte se a může se stát, že dokonce máte z této situace požitek. Necháte to být! Přestanete být vnitřně napnutí. Váš obličej se uvolní. Občas můžeme během lijáku takové lidi potkat na rušné ulici. Všichni ostatní utíkají, stažení do sebe, a snaží se uchránit se před promočením. A tady jde najednou po chodníku nějaký člověk, je bez deštníku, promočený na kůži, ale jde volně, jako kdyby byl krásný jarní den. Přirozeně si takových lidí všimnete. Jsou nápadní. Ano, někdy vás dokonce trochu dopalují nebo jim závidíte. Jsou to možná blázni! Ta možnost tu vždycky je. Ale není v jejich chování něco, co byste rádi napodobili? Nikdo nemá rád, když zmateně pobíhá celý napnutý s hlavou vtaženou mezi ramena. Všichni si přejeme být uvolnění a otevřít se vůči svému prostředí.

Čtvrtý krok focusing .je něco podobného. Znamená to otevřít se vůči plnému, bohatému cítěnému smyslu čehokoliv, co vyvstává z našeho nitra, nedržet to od sebe nebo nějak mimo vlastní pocit sebe sama. Není tady žádné stažení, tak jako se obvykle stahujeme, abychom nepromokli nebo se nezranili. `'
Toto je být přítomný v cítěném smyslu, v takovém, jaký je, aniž bychom se pokoušeli řešit něco rozumem. Je to jako když se na pláži necháváte prostoupit paprsky slunce či zvukem vln.
V našich kurzech doporučujeme účastníkům, aby si vybavili zvláštní momenty a vzpomínky, kdy skutečně byli v nějakém prožitku, aniž by přitom mysleli nebo se pokoušeli něco řešit. Pak jsme se ptali: "Jak se cítilo vaše tělo během toho prožitku" "Co se stalo s vaší myslí?" Dejte si teď chvíli času na to, abyste si vybavili nějakou takovou zkušenost sami.
Jako reakce na takové otázky bylo často slyšet: "Mé tělo se cítilo, jako kdyby všechny jeho póry byly otevřené. Bylo uvolněné, klidné, jakoby se vznášelo. Ale mysl měla během této doby pauzu. Nebylo na co myslet a co řešit."
Kdo pozorně sleduje, jak se v takových okamžicích uvnitř cítí, může lépe vycítit, čeho se tento krok procesu focusing týká. Otevřít se nějakému cítěnému smyslu, být v něm, přesahuje přemýšlení o něm. Zahrnuje to tělesné poznání, které orientuje pozornost dovnitř tak, jak to nemůže být nikdy dosaženo pouhým myšlením.
Všimli jste si, že myšlení vždycky zůstává vně toho, o čem přemýšlíme? To je rozdíl mezi subjektem a objektem. Přemýšlíme o něčem. Z příčiny vyvozujeme následek. Dokonce i tehdy, přemýšlíme-li o sobě, zaujímáme pozici vně toho, o čem přemýšlíme. Proto myšlení nikdy nemůže pomoci napjatému, zraněnému vnitřnímu místu, aby se uvolnilo. Nemůže proniknout dovnitř. Proto řešení, která pocházejí z naší mysli, nejsou totéž, co rozpuštění, která nám dává naše tělesné poznávání. Rozum zůstává vždy mimo zranění, o kterém uvažuje.

Avšak pomocí focusing se člověk může přiblížit této významné niternosti. Jak překročíme rozumová řešení, objevíme oblast, v níž spíše něco nese nás, než že něco neseme my. Jsme vedeni dál za svůj rozum a za svou vlastní kontrolu v té míře, jak dalece nám riziko, že se octneme uvnitř bolesti a slz, dovolí opustit cestu, kterou se obvykle ubíráme v našem každodenním životě. Je to jako když se ve snu odevzdáme výzvě připustit hrozící pád a prolomíme tak bariéru, která nás jinak nechává stále vně - vně našeho skutečného Já!
Kdo nechá sebe vstoupit do nějakého cítěného smyslu, tomu se otevírá radikálně nový svět lidského vědění.

 Pro mnohé je to těžko zvládnutelný bod, vyžadující angažovanost a - jinak se to nedá říci - víru! Vyžaduje to víru zůstat v cítěném smyslu, neovlivňovat ho, nepohrávat si s ním, jen v něm být, dokud nepromluví. Jestliže to dokážete, jste připraveni k

 pátému a závěrečnému kroku focusing

Nechat to najít své vyjádření.

Poskytneme-li dost času a zůstáváme-li s pevnou vírou v cítěném smyslu beze snahy ho jakkoliv kontrolovat nebo mu něco nutit, pak se vnitřní cítěný význam nakonec nějak vyjádří. Mnohdy se náhle vynoří slovo nebo obraz, který řekne, co to všechno znamená. Někdy se objeví slzy nebo nepotlačitelné chichotání. Nakonec může přijít nějaký zřetelný symbol, často s příměsí překvapení.
Přiměřenost nebo přesnost symbolu okamžitě poznáte pomocí zřetelného pocitu vnitřního uvolnění, který pocítíte v těle. To je rozpuštění. To je ztělesněné "Ano!", které je vždy dobrým pocitem. Je to něco, co přichází jako dar. Proces postoupí kupředu o jeden další krok. Vnímáte ve svém těle vnitřní pohyb. Symboly, které se vynořují spontánně, se vždy liší od těch, které záměrně vytváříte při myšlení a které jsou zřídka doprovázeny cítěným posunem. Ale symboly, které zdánlivě přicházejí odnikud a často nás překvapí, jsou obvykle doprovázeny tělesným uvolněním. Tato nepředvídatelnost představuje rozdíl.
Navíc cítěný posun přináší často vnitřní uvolnění, i když vnější problém, který nám dělá starosti, zůstává stále stejný. To poukazuje na paradoxní rozdíl mezi řešením a rozpuštěním. Z terapeutického hlediska focusing neřeší přímo vnější problémy. Může však podpořit změnu způsobu, jakým vaše tělo tyto problémy nese.
Obsah cítěného smyslu může působit bolest, ale posun cítěného významu kupředu, uvolnění v tělesném vědění vždy přináší úlevu.
Proto tato metoda není bez praktického významu při řešení problémů. Jestliže je cítěný smysl zablokován a nemůže plynout kupředu, hromadí se v člověku stres. Tento stres odebírá energii a odvádí pozornost od praktických úkolů, které máme provádět. Klesá koncentrace i schopnost přesného rozhodování. Focusing uvolňuje zdroje člověka, takže se může účinněji vypořádat s praktickým rozhodováním, které je součástí řešení problému.
Když se uvolní nějaký blok, když vnitřní příběh dojde svého vyprávění, uvolní se obrovské rezervy energie a pozornosti, které mohou být použity pro jiné účely. Blok, jak víme, není něco, co nám děje. Blokujeme se sami - jako když při dešti stáhneme hlavu mezi ramena a udržujeme se v napětí. Blok je něco, co děláme sami sobě, aniž bychom to skutečně chtěli a aniž víme, jak to ukončit. Když se nám dostane toho daru, že.tento okruh je přerušen a naše obrana padne, pak všechna energie, která vstupovala do udržování napětí, je nyní volná.
Zpravidla pak vidíme věci jasněji. Jsme schopni posuzovat problémy objektivněji a dělat přesnější závěry. Neuniknou nám podstatné věci, které často mineme, když náš vnitřní svět je zatížen břemenem stresu, který v sobě neseme. Jsme.více bdělí a to je vždy ku prospěchu, když chceme řešit praktické problémy.

Jestliže symbol a cítěný smysl se společně objeví v cítěném posunu tělesného poznání, znamená to dokončení jedné fáze procesu focusing. Někteří lidé v tomto bodě končí, dojde-li k uvolnění. Ale většina chce pokračovat dál, poněvadž cítí, že tento první krok nestačí.
Ten, kdo provádí focusing,

pak začne pracovat se symbolem, který cítil jako správný a který přinesl posun. Mohu být s tímto symbolem a s novým cítěným smyslem, který doprovázel jeho příchod? Pokud ano, můžeme přejít rovnou ke kroku čtyři a umožnit si prodlít v pocitu této novosti a postupně jej nechat se vyjádřit dalším vhodným symbolem. Tento cyklus se může opakovat znovu a znovu, až dosáhneme nějakého přirozeného bodu ukončení.
Jestliže jste například prováděli focusing na neurčitý pocit nelibosti z nějakého nezdařeného projektu, možná vás symbol, který se na závěr objeví, přivede do rozpaků. Třeba jste nesplnili určitá očekávání. Nevypadáte dobře v očích vašich přátel. Může to být pravda, ale něco ve vás stále cítí, že tím ještě není řečeno vše. Je potřeba jít dál. Jestli tedy můžete, zůstaňte sedět s cítěným smyslem všech těchto rozpaků a dejte tomu příležitost, aby vám to řeklo, co to je. Možná, že po chvíli přijde něco, co souvisí se zlostí na sebe. Toto už třeba bude jemnější pocit a budete cítit, že je to blíž k cíli. Jste na správné stopě. Jestliže se vám zdá, že jste došli dost daleko, tak skončete. Ale pokud cítíte, že vaše zlost potřebuje najít nějaké další vyjádření, tak si ověřte, jestli cítíte jako správné strávit s tímto cítěným smyslem ještě nějaký čas. Kam by vás mohl zavést? Jaký příběh vám může vyprávět, aby vám pomohl v dalším rozvinutí vašeho já?
Pamatujte, že pokaždé, když začátečník ve focusing se rozhoduje jít dál, měl by si nejdříve ověřit, jestli je správné pokračovat s tímto novým cítěným smyslem. Pokud ano, pak v něm setrvejte, dokud se na závěr nevyjádří nějakým novým symbolem.

Můžete si tento vnitřní proces představit jako řetěz. Každý článek, který uzavírá jeden cyklus, slouží jako spojovací bod a počáteční bod dalšího cyklu.

Při focusing často zjistíte, že některá slova, která v daném okamžiku přicházejí se silným pocitem jejich správnosti a poskytují vám cítěný posun, jsou pak vytlačena něčím, co přijde později. Nemůžete a neměli byste se spoléhat jen na jediné slovo, jediný pocit, jedinou zprávu těla, která se objeví. Můžete se a1e rozhodně spolehnout na celou sérii kroků, kterými se vaše tělo dostává k rozpuštění a změně nedobrého stavu bytí. Můžete se spolehnout na to, že dokonce i tehdy, když slova a porozumění z určitého kroku jsou později nahrazena, by1 tento krok správným krokem v daném okamžiku a vedl k dalšímu správnému kroku.

Poselství je proces a proces je poselství.
Takovýmto velmi jemným, nemanipulativním postupem je tedy focusing. Existují různé obměny focusing, z nichž některé byly vyvinuty kolegy dr..Gendlina. Existují návody, jak postupovat, když někdo v procesu uvázne nebo nemůže podržet cítěný smysl. Doporučují se různé strategie, jak udržet kontakt s cítěným významem a co dělat, jestliže nám vyklouzne a ztratí se. To všechno je dobré a užitečné, pokud je tím míněno učení se technice.
Ale vzrušující biospirituální dimenzí této zkušenosti je to, že ať dbáme těchto pokynů sebepečlivěji, jejich přesné održování nikterak nezpůsobí, že se něco stane! Nemají moc způsobit právě onu změnu, ke které focusing míří. To je překvapení a výzva, kterou člověk zažije poté, co prováděl focusing delší dobu.
Pečlivé dodržování instrukcí pro focusing neudělá změnu. Vše, co to může způsobit, je zajistit, že člověk bude více či méně umístěn ve sféře vnitřního prožívání, v níž se může a smí odehrát změna. Nastavuje nás to na možnost tělesného rozpuštění. Ale jestliže má dojít ke skutečné přeměně, pak musí převzít hlavní roli radikálně odlišný, mimovolní a očividně darovaný prvek. Tato subtilní nová dynamika hledá svůj vlastní směr, má vlastní rytmus a plyne zcela mimo volní procesy, které přivedly prožívajícího k počátečnímu kontaktu: Řídit se pokyny pro focusing je jako vyplout v kánoi doprostřed řeky. Jakmile se tam octneme, mohou se přihodit různé věci. Často záměrně pádlujete do proudu. Někdy vás říční proud strhne do své moci, aniž byste to chtěli. Občas pádlujete stále dál a dál, aniž byste se dostali vpřed. Nic se neděje. Řídíte-li se instrukcemi, můžete se dostat jen do středu svého vlastního vnitřního proudu. Když jste tam, objevíte, že proud má vlastní život a vlastní pohyb. Nepodvoluje se vašemu pádlování, neboť vaše kánoe nemůže změnit tok řeky. Můžete jen plout s proudem, pokud vás zachytil a bere s sebou.

Biospirituální výzva se vyznačuje jemnou rovnováhou mezi účelnou snahou a poté popuštěním uzdy. Jde o to, abychom věděli, kde máme být, a pak abychom tam byli s postojem trpělivého očekávání. To vyžaduje na začátku disciplinovanou přípravu. Ale pak je na místě ponechat čas a prostor hlubšímu poznání a procesu, který se projeví sám.
Focusing podporuje tuto biospirituální perspektivu. Každému z nás může být dáno překvapení milosti, která může přijít v tělesném poznání. Existuje zde vnitřní pohyb, který probíhá mimo veškerou sebekontrolu a jehož vzdálený obzor přesahuje všechny pomíjivé starosti našeho každodenního boje o přežití.
V každém z nás se rozvíjí nějaký kosmický příběh. Je skrytý v řeči našeho tělesného poznání, probíhá nepozorovaně pod proudem našeho každodenního vědomí. Přináší hlubší poselství, zatemnělé stále ještě trvajícím úsvitem rozvoje vědomí. Stále ještě si,uvědomujeme sebe jen nejasně. Každý u nás je blikajícím světlem, které se pomalu prodírá do oblastí temného nevědění.

Z knihy P. A. Campbella a E. M. McMahona: Biospirituality: Focusing as a Way to Grow, Loýola University Press, Chicago 1985
přeložil Karel Kopřiva.

 

Shrnutí

 Praktické kroky k umění odevzdat se

1. První krok nazýváme Najít prostor pomocí inventury.

 V tomto úvodním momentu necháváte svou pozornost spustit se dolů do cítící části vašeho já. Často přitom pomůže zavřít oči a zeptat se sebe: "Jak se cítím právě teď?" Nechte odpověď na tuto otázku vzejít z vašeho nitra, nikoli jako myšlenku, ale jako pocit.

prostě věnujte pozornost tomu, co právě teď' poznává vaše tělo. Když se uvnitř ztišíte, nechte svou pozornost, aby se usadila ve středu těla - v oblasti solárního plexu. Doporučujeme všímat si na počátku focusing právě této oblasti, protože to často pomáhá povšimnout si, jak mé tělo právě nese životní témata. Po chvilce tohoto zaměření pozornosti dovnitř si položte následující otázku: "Je zde něco, co mi brání cítit se právě teď opravdu dobře?"
Setrvejte chvíli s touto otázkou a sledujte, co přijde.
Jakmile jste něco rozpoznali, nepokoušejte se s tím něco dělat. Neztrácejte čas s tím, abyste se kvůli tomu cítili špatní, pokoušeli se to řešit nebo hledali pro to příčiny. Všímejte si jen, co přijde. Potom pokud můžete, to s citem odložte na určitou dobu stranou.
Dejte si čas na to, abyste mohli zjistit, jaký je to pocit, když to odložíte vedle sebe a nenesete to v sobě. Poté - pokud to půjde - si položte další otázku: "Kdyby toto všechno bylo vyřešené, bylo by tu ještě něco dalšího, co by mi bránilo cítit se právě teď opravdu dobře?"
V tomto počátečním bodě procesu focusing chceme dát tělu příležitost vynést na povrch ono do značné míry nepovšimnuté břemeno života, které je v nás uloženo v každém okamžiku bdění.
Proto mnohým lidem pomáhá několikrát si opakovat. "Kdyby toto všechno bylo vyřešené, mohl bych se pak cítit opravdu dobře, nebo je tu ještě něco, co mi brání cítit se dobře?" Jakmile se vynoří další téma, zaregistrujte je a pak je s citem odložte stranou, abyste zjistili, zda je tu ještě něco, co se chce ukázat. Tímto způsobem budete provádět inventuru, při které nemáte jiný cí1 než rozpoznat to, co je zde přítomno, aniž byste se snažili něco s tím dělat.

 

Může se stát, že při první otázce: "Je tu něco, co mi brání, abych se právě teď, cítil, opravdu dobře?" , se objeví odpověď: "Ne! " Když se něco takového přihodí, je to pro každého zvláštní okamžik. Nevynořil se žádný negativní nebo nevyřešený tělesný pocit, který by vyžadoval vaši pozornost. Když se vám to stane, můžete si položit otázku: "Jsou v mém životě právě teď nějaké jiné věci - nikoli bezpodmínečně problémy - s nimiž by bylo dobré vstoupit do kontaktu?" Tuto otázku si můžete klást i poté, co jste zachytili a odložili stranou vše, co vám brání cítit se právě teď opravdu dobře.
Tato druhá část vaší inventury poskytuje příležitost udělat si přehled o dalších důležitých tématech vašeho života - jako dodatek k těm více vágním a obtížným pocitům, které se možná vynořily zpočátku.


2. Druhý krok focusing nazýváme Cítit, co je nejdůležitější.

Proto většinou pomůže, ptáte-li se na svůj pocit. Třeba takovýmito otázkami: "Které téma je nejžhavější, nejtěžší, nejnepříjemnější, které nejvíc tlačí, nejvíc vzrušuje?" a tak dále. Nepředstavujte si to jako racionální proces volby, ale spíše jako měření teploty každého tělesně cítěného smyslu, dokud nezjistíte, který vystupuje nade všemi ostatními.
2.a   Je nasnadě, že když jste zcela jasně rozrušeni, víte, co je nejdůležitější, rovnou a bez inventury. V těchto případech můžete tyto počáteční kroky prostě vynechat. Můžete se zeptat sebe: "Jak se právě teď cítím?"
Po krátkém váhání cítěný smysl tohoto okamžiku zpravidla prorazí do vědomí.)Jakmile jste s to vycítit, co je pro vás na prvním místě, jste připraveni

3. třetímu kroku. S tím je spojena velmi důležitá otázka: "Mohu s tím být?" Je to jednoduchý dotaz, jehož smyslem je respektovat vlastní svobodu. Brání tomu, abychom případně překročili takové hranice kontroly, jaké jsou pro nás v daném životním okamžiku nezbytné. Hledáte tělesně cítěné uvolnění způsobu, jakým v sobě nesete nějaký problém nebo téma. Není to tedy nějaká nová cesta k tomu, abyste se,na chvíli cítili dobře. Také to neznamená uškubnout pro sebe trochu klidu dříve než na sebe zase vezmete břemena, se kterými se každé ráno probouzíte. Focusing znamená odvážit se dát každému z těchto břemenu šanci říci svůj vlastní příběh a tímto vyprávěním se případně zevnitř změnit.
4. čtvrtý krok. Nechat sebe do toho vstoupit. Prostě v tom být. Cítit, jaké je to celé.

Vnitřní postoj při tom není ten, kdy se snažíme něco vyřešit.

(představit si, že držíte své bolestné téma na klíně, jako byste drželi dítě, které si ublížilo. Jiným, pro které je toto na začátek příliš, pomáhá představit si, že jejich ruka klidně spočívá na tom, co uvnitř bolí - to umožní, aby vůči tomu vznikl jiný vztah)

5.pátému a závěrečnému kroku focusing.
Nechat to najít své vyjádření
.

 Poskytneme-li dost času a zůstáváme-li s pevnou vírou v cítěném smyslu beze snahy ho jakkoliv kontrolovat nebo mu něco nutit, pak se vnitřní cítěný význam nakonec nějak vyjádří
TOPlist